Sezóna 2013 byla ve Věžním muzejíčku zahájena trochu předčasně. Nestačili jsme ani nainstalovat letošní přírůstky, což jsou zejména dva barokní věžní hodinové sroje a vtrhnul k nám "Faust". V sobotu 17. 2. 2013 byl totiž ve Věžním muzejíčku, ve zvonařství i na zámku Brandlín osvobozován z prokletí. Obruče lámaly děti ze Zvole. Následně Faust ústy hlavního pořadatele pana Jiřího Knébla poděkoval panu Královi z Věžního muzejíčka, zvonaři panu Votrubovi a paní Hájkové i Kratochvílové ze zámku Brandlín. Celou akci pak popsal na stránkách www.woleschko.cz odkud jsme převzali následující text i fotogafie.
Na své zlomení čeká další obruč. Pochopitelně, protože se již podruhé děti z Matýskovy třídy vydaly na cestu, aby pomohly vysvobodit Fausta z jeho prokletí. O té první obruči jsem si tu psal vloni před prázdninami. Teď je na řadě ta druhá. Jestli všechno dobře dopadne, bude zlomena zítra dopoledne. To totiž děti složí stroj, který objevily v Síni Času.
Ale pěkně popořádku.
Faust dětem dával úkoly celé první pololetí a ty nejlepší nakonec opět požádal o pomoc.
Děti podle jeho pokynů vyhledaly pana zvonaře a poprosily ho o odlití zvonů. Každý si odlil svůj vlastní zvon. Nejlepšího zvonaře pak vybral pan zvonař. Tedy byla to vlastně zvonařka a ta odlila za všechny jeden zvon, který pak všichni podepsali, neboť Faust dětem nakázal, aby jej signovaný odvezly ke zvonům do věže. Že prý jim s tím pomůže panovník národa. No jo, ale hledejte v Soběslavi v sobotu dopoledne panovníka, že ano. Jisté vodítko tu ovšem je. Krčma Národ se v Soběslavi nachází. Co kdybychom se tam zeptali?
Tak jo. Nejdřív najít tu hospodu. Hned na druhý pokus jsme to měli a děti se nahrnuly dovnitř. Jenomže panovník žádnej. Jenom u jednoho stolu seděl takovej usměvavej fousatej pán.
A šlo se. Pan Král opravdu měl klíče od věže a děti se po úzkém točitém schodišti vyhrnuly nahoru. Ke zvonům. Ten svůj tam nechaly a ta nejlepší zvonařka Míša našla v trámu ukrytou zprávu od Fausta. A že prý mají najít Síň Času.
Ve věži pod zvony tedy zrovna jedny věžní hodiny byly, ale jako Síň Času to moc nevypadalo. Šli jsme tedy ještě o několik pater dolů a on vám tam seděl na takovém verpánku pan Král. A hlídal předtím zamčenou Síň Času. Byla plná hodin a hodinek, součástek, zvonků, koleček - to byla ta pravá Síň Času. A tady se ukázalo, že Míša je tovaryšem zvonařským na svém místě. Opět to byla ona, kdo našel ve vitríně klíč s Faustovou pečetí. Matěj ten klíč prý viděl taky, ale nečetl písmena na pečeti. Tady se holt pozná holčičí důkladnost.
Pan Král na požádání vitrínu odemkl a Faustův klíč si děti vzaly. Ale co s ním? To zas věděl Matěj. V takovém klíči bývá ukryta tajná zpráva. To byste nevěřili. Byla tam!
Třiadvacet částí času prý mají děti v Síni vyhledat. To šlo ráz na ráz a paní učitelka Marcela nestačila nastavovat náruč, aby všechny ty součástky a kolečka od dětí uschovala.
Potom nás čekal rytíř Brandlín, ten prý ví, co dál. O takovém rytíři pan Král nic neví. Ale kousek odtud, od Věže, je prý zámeček. A ten se jmenuje Brandlín. Snad tam by o rytíři něco mohli vědět. Vzhůru na Brandlín!
Ono už bylo hodně po poledni a tak jsme si dali radši nejdřív oběd. Takový pořádný oběd člověka posilní, zvlášť při takové cestě.
Netrpělivost však oběd urychlila a děti se nahrnuly k paní šafářce. A jestli prý o nějakém rytíři neví. No bodejď, že ví.
"Pojďte děti, já vás tam zavedu."
Uprostřed schodů ve výklenku hned vedle dveří stál černý rytíř. To nebyl on. Druhý byl uvnitř, taky černý a taky to nebyl on. Až Honzík objevil toho třetího. A ten vám měl v rukavici další vzkaz od Fausta. A že prý děti mají podle plánu uhodnout, co je to za stroj a co jim ještě chybí. Paní učitelka jim s tím trochu pomohla a přišly na to.
"Fauste, prosíme, ještě nám nám přines závaží a kyvadlo!" zavolaly děti z okna zámku.
A Faust jim v dopise slíbil, že dodávka zbylých částí bude až do domu. Tedy do školy. Ale až v pondělí. No, uvidíme, jestli se trefí právě do jejich třídy. Jestli jo, asi dětem budu muset s těmi hodinami zítra pomoct. Ony by je totiž asi bez Fausta, totiž beze mne těžko skládaly.
A bylo jasno. Dohodnutý postup byl dodržen a my jsme šli s moulaskavouHaničkou do školy. Já na Fausta, tedy pomoct složit hodiny a mášikovnáHanička udělat fotky, poněvadž bez dokumentace by to nešlo.
Nacvičeným způsobem srazit lavice a udělat z nich jeden velký pracovní stůl bylo dílem okamžiku. Na stůl se okamžitě vrhly děti a začaly zkoumat, co to všechno od Fausta mají. Kromě koleček teď měly i kyvadlo a dvě závaží.
Do všeobecného chaosu jsem občas vnesl jasnější světlo vysvětlením, jak by asi bylo nejlépe postupovat podle doručeného plánu hodin. Děti měly dost součástek na to, aby mohly všechny přiložit ruku k dílu. Připravily si sestavy jednotlivých kol na pěti osách a už jsme mohli přišroubovat rám ke stěně.
Díry jsem radši přeci jen vyvrtal sám a pak už to šlo rychle. Na sestavování hodin se stála fronta a každý přiložil svojí součástku. Ještě přivázat závaží a paní učitelka mohla hodiny natáhnout a udělit kyvadlu ten nedůležitější první impuls.
Hurá!!! Tikají. Krásně, dřevěně - Tak - Tok.
Propukly nadšené ovace a druhá Faustova proklatá obruč byla zlomena.
Děti si to náramně užily a teď už nezbývá než doufat, že nějaký čert ty hodiny se zdi nesrazí. Například houbou. To se tak ve škole někdy stává.
