Jako
perpetum mobile - věčné hodiny ?V současné době je snaha vyrábět čím dál zelenější energii. Energii z větru, z biomasy (tedy také z větrů ???), ze slunečního svitu, z příboje, prostě z kdečeho. Trochu se při tom zapomíná na porovnání množství takto vyrobené energie k celkové spotřebě a na další negativní vlivy. Hodiny ovšem mají spotřebu energie poměrně malou, a proto pokusy o sestrojení hodin připomínající perpetum mobile jsou tady již dlouho. Existují či existovaly hodiny natahované průvanem, hodiny natahované změnou teploty či změnou tlaku vzduchu. Hodiny, které si sami přeměňují jiný druh energie.
Jedny z nejznámějších jsou hodiny ATMOS, kterým pro trvalý chod stačí energie získaná ze změn tlaku vzduchu případně teploty. Smršťování a rozpínání kovového měchu postrkuje natahovací mechanizmus pérového strojku. Hodiny používají jako oscilátor pomaloběžné a energeticky méně náročné torzní kyvadlo. Na obrázku vpravo jeden z nových modelů - Atmos Phases de lune s komplikací v podobě zobrazení lunární fáze. Model je zpracován tak, že budí dojem vznášejícího se stroje ve skleněné schráně a právě to má patrně evokovat abstrakci času.
Pro výrobu
zelené elektrické
energie se také používají fotovoltaické panely umístěné "na sledovači
Slunce". Během dne se panely neustále natáčejí kolmo k poloze
Slunce na obloze. Doplněním ukazatele a ciferníku jednoduše získáme
svérázné elektrické
sluneční hodiny. 
Hodiny na fotovoltaickou energii
tady již byly podstatně dříve. Firma Kienzle již v roce 1963
(1964?) uvedla na trh "sluneční"
hodiny HELIOMAT (na obrázku vlevo). Fotovoltaický článek na
horní straně hodin nabíjel
akumulátor, který dodával energii elektricky natahovanému setrvačkovému
strojku. Dnešní účinější a výkonnější
fotovoltaické články, kvalitnější akumulátory a energeticky méně
náročné
elektronické hodinky umožňují takovou soustavu běžně používat. V našem
muzeu je uložena i amatérská přestavba ruského budíku Slava s
elektrickým strojkem buzeným do setrvačky doplněným panelem a
akumulátorem ze zahradní solárním svítilny.
Jiným, spíše demonstračním, pokusem je použití stirlingova motoru zahřívaného sluncem k přímému pohonu hodin. Použití stirlingova "teplovzdušného" motoru pro pohon hodin je celkem dobrá demonstrace tohoto způsobu přeměny tepla na mechanickou práci. Zvláště je-li teplo získáváno pouze ohřevem slunečními paprsky. Vzniknou tak další podivuhodné "sluneční hodiny". Hodiny mají spřažené kyvadlo přímo s pístem stirlingova motoru. Místo dalšího popisu ukázky na YouTube .
Na obrázku také z YouTube je model takovýchto hodin. Žárovka vlevo nahrazuje energii slunce a zahřívá levou "horkou" komoru stirlingova motoru. Tlakové změny jsou vedeny zelenou hadičkou do válce. Píst ve válci je pákovým převodem přímo spojen s kyvadlem a zároveň postrkuje rohatku v hodinovém stroji. Jedná se tedy o hodiny s impulzem do kyvadla. Kyvadlo zároveň slouží jako setrvačník stirlingova motoru. Trochu mate, že přeháneč není spojen s kyvadlem.
Po kliknutí na obrázek opět video. (Pokud vás zajímají další informace o stirlingově motoru, historii, principu, použití, ... přejděte na stránky wikipedie nebo www.stirling.cz nebo ....)
