Soběslavská věž v první podobě vznikla někdy na přelomu 12. a 13.století. Zdá se, že již tehdy na ní zvony byly. První zmínka odkazuje na rok 1210. Ve druhé polovině 15. stol. se již uvádějí zvony čtyři:
V roce 1716 byl nově vyroben zvon Umíráček.
Zvony
svým hlasem určovaly rytmus života města. Nápisy na nich často nesou
poselství nabádající k pokoře. Lidé však pokoru před zvony necítili.
Během 1. světové války byly k válečným účelům zrekvírovány 4
zvony, uchoval se jen Velký (Petr Pavel).
Citujme z listu, který je uložen u zachovaného úlomku Cerazkého zvonu:
"Upomínka na soběslav. Jana evangelistu, zvonu tzv. „cerazském“
Po téměř půl tisíciletí vyzváněly chudým i bohatým zvony Soběslavské. Ve chvílích slavnostních, veselých i ponurých! Až dozněly! Naposled se rozhlaholily v harmonickém souladu a loučily se s městem i širým krajem večer v pondělí 16/X 1916 a hlaholem teskným, slzavým. Vzdorovaly po staletí ničivému zubu času i zlobě lidské. Přečkaly nájezdy nepřátelské za častých válek a vzdorovaly, až v osvíceném století dvacátém, věku zázračných vynálezů, pokroku a –humanity- hrůza a děs bezpříkladné války světové rázem roztříštily a zničily velebný onen hlahol zvonů - a navždy!"Na
fotografii, která byla pořízena při rekvizici zvonů je prostřední zvon
Marie. Menší zvony nedokážeme určit.
Zajímavé je, že polovina
vojáků si dává za odměnu cigárko.
Zvon Petr Pavel však dlouho osamocen nezůstal. Po válce byly vyrobeny a v roce 1925 slavnostně vysvěceny zvony zasvěcené:
Na věži však nepobyly dlouho. Za II. světové války v roce 1941 byly také zrekvírovány a opět byl ušetřen pouze zvon Petr Pavel, který je na věži dodnes. Válečné doby přečkal snad jen díky tomu, že byl opravdu ze všech zvonů největší, ale i on během doby své existence utrpěl mnohé šrámy Byl poprvé odlit v roce 1492. V 17.stol. byla věž zasažena bleskem a zvon byl poškozen. V roce 1663 musel být tedy přelit, přičemž do zvonoviny byly přidány 3 mosazné dělové hlavně. Rovněž po 1. světové válce byl opravován.
Vidíme,
že na soběslavské věži během staletí bylo vždy zvonů více a bude tomu
tak i v 21. století. Letos totiž v rámci oslav Rožmberského roku
přibudou 2 zvony, které budou do věže zavěšeny. Není to však všechno. V
budované expozici Věžního muzejíčka jsou další cimbály i
zvony.
(vlevo sundavání zvonů za II. stětové
války)
Soběslavská věž tak opět získává svůj hlas.
(údaje podle knihy P. Lintnera Pohledy soběslavské 1)
Zdá se, že ani ve století dvacátém nekončí historie soběslavských zvonů. Zvonař Michal Votruba na rožmberských slavnostech věnoval městu menší zvon a v říjnu 2011 ulil stokilový zvon Petr Vok. Zavěšení a svěcení se očekává v roce 2012. Nezbývá než se těšit.
V lucerně pod horní bání jsou zavěšeny dva cimbály pro odbíjení čtvrtí a celých hodin. Od věžního stroje k nim vedou poměrně dlouhé dráty. Zatím jsme nenalezli žádné písemné prameny určující jejich stáří a historii. Jsme tedy odkázáni pouze na vnější popis a odhady.
Velký cimbál je zvonovitý. Stáří odhaduje pan Votruba na 15-16 století. Cimbál nenese žádné nápisy ani reliéfy. Průměr cimbálu je 78cm, výška 35cm, síla stěny 4cm. Cimbál je zavěšený na dvouuché koruně se středovým sloupkem pomocí kovaných třmenů přitažených čtyřhrannými maticemi.
Malý cimbál má průměr 57cm, výšku 26cm, sílu stěny 3,5cm. Cimbál je mísovitý. Jako datum odlití je uveden rok 1703. Cimbál nese nápis (ve volném překladu): "V BUDĚJOVICÍCH MNE ULIL SILVIUS KREYZ L.P. 1703" a dále 2 ozdobné reliéfní pásy a oblouny po obvodu. Tento zvonař působil v Linci. Je také tvůrcem největšího zvonu Bumerin na Černé věži v Českých Budějovicích. Hmotnost tohoto zvonu dosahuje 3429 kg průměr 181cm rok odlití 1723.
