Ještě ve dvacátých letech minulého století musel každý, kdo potřeboval přesný čas a neměl spojení s některou hvězdárnou, měřit si jej sám. Na hvězdárnách pak bylo měření času jedním ze základních úkolů. To se s příchodem radiotelegrafie změnilo. Bezdrátové signály začaly vysílat USA a Kanada již v roce 1905 a 1907. V březnu 1910 začalo signály vysílat Německo, Francie následovala brzy po něm. Dělo se tak v první řadě pro lodi na širém moři, aby mohly kontrolovat své chronometry a tím zeměpisnou délku, jejíž určení závisí na přesné znalosti času poledníku greenwichského .... Tak to přibližně popisuje PROF. DR. R. SCHNEIDER ve své knize Přesný čas. hodiny a hodinky.
Dnes radiotelegrafii nahradily vysílače kompletní časové informace, jako je u nás známý vysílač DCF později signály z družic systémů GPS včetně Glonass, Galileo, Beidou a dalších. Prof. Schneider rozlišuje signály na obyčejné a vědecké. Obyčejné pak dělí na krátké a dlouhé. Nejjednodušší signál u nás vysílaný od října 1947 ze státní hvězdárna v Prze oznamuje čas v posledních pěti vteřinách jednotlivých čtvrthodin. Tečky značí přesně 55, 56, 57, 58, 59,a 60 sekund. Rozhlas vysílal signál dle potřeby a hlasatel ohlásil o kterou čtvrthodinu jde. Později vyl signál změněn na 4 tečka a čárku.
Dnes již není signál vysílaný radiem či televizí dostatečně přesný, prostože rozhlasové i televizní vysílání přešlo na digitální zpracování, které se k posluchači dostává s různým zpožděním vzniklým při zpracování. Často putuje signál přes telekomunikační družice a tak je zatížen dalším dopravním zpožděním.
Vraťme se počátků minulého století. Dlouhé signály trvaly dvě až tři minuty. Vysílaly se ve stanovených hodinách například v 8:57, 10:27, 20:57 a pod. Schema vysílání tohoto signálu je na obrázku. V Morseově abecedě by se mohl jmenovat XNG. Jiný tříminutový signál měl na konci minut místo šesti teček tři sekundové čárky v době od 55. do 60. sekundy. Byl znám pod jmonem ONOGO, protože jeho časové značky, čteny v Morseově abecedě, dávaly toto slovo.
Jedna věc je, jaké byly vysílány signály a druhá věc je, jak podle nich hodináři seřizovali hodiny, respektive, jak se k nim tvořily tabulky oprav času. Prof. Schneider uvádí, že střední oprava vysílaných časových signálů byla 0,01 sekundy a chyba jednoho konkrétního signálu byla výjimečně vysílána s chybou až 0,1 sekundy. Pro seřízení hodin uvádí poměrně složité postupy, kdy vysílané tečky chápe jako dílky zvukového nonia a rovněž dojde k velikosti opravy v řádu setin sekundy. Podle Dr. Gutha se k tomu používaly otočné kruhy rozdělené na 60 a 61 dílků. Blíže popsáno v jeho knize..
Podle PROF. DR. R. SCHNIDERA vybral ing. Petr Král
