Hodiny mě docela zaujaly a začal jsem pátrat, jak to s osvětlováním hodin, zejména veřejných, vlastně je. Svítících hodin je kolem nás možná víc, než si uvědomujeme. Svítí, nebo jsou osvětleny ciferníky věžních hodin. Na ulicích svítí mnoho hodin, většinou reklamních. K vidění jsou tu a tam i svítící "neonové" hodiny. Ani doma nás svítící hodiny neopouštějí. Setkáváme se tu s mnoha typy těchto hodin-od fluoreskujících ciferníků starých budíku či hodinek, po svítící digitální hodiny, které nalezneme i na předmětech "zcela nehodinových", jako je mikrovlnka či satelit. I fujtajblové šantánové lucerničky svítí v hodinových hotelech. Čím dál víc k hodinám světlo patří. Vnucují nám myšlenku, že čas utíká rychlostí světla.
Začněme u svítícího ciferníku hodinové věže Westminsterského opatství v Londýně, které se podle známého zvonu, obvykle říká Big Ben. Podle informací ve Wikipedii "Hodiny na věži byly ve své době největšími hodinami světa a jsou schopny odbít první úder každou celou hodinu s přesností jedné sekundy. Mechanismus hodin byl dokončen roku 1854, ale vlastní věž byla dokončena až několik let poté.
Vzhled hodinových ciferníků je dílem Augusta Pugina. Jsou tvořeny kovovou konstrukcí nesoucí 312 kusů opálového skla podobného obarvenému oknu. Některé skleněné kusy mohou být odejmuty pro případ opravy ručiček."
Detailní obrázek ciferníku ukazuje na jisté problémy s údržbou prosvětlovaných ciferníků. Špína na okně je holt víc vidět. Obrázek zároveň ukazuje rozměr ciferníku v porovnání s lidskou postavou. Pro upřesnění rozměrů dodejme, že hodinová ručička je dlouhá 2,7 m a minutová 4,3 m.
Svítily a již opět svítí i ciferníky Staroměstské radnice
Po velké opravě pražského orloje v roce 1865 byly změněny boční ciferníky. Ciferníky byly z matného skla a byly v noci zezadu osvětlovány plynovými hořáky. Byly to svým způsobem prvé svítící hodiny v Praze. Jediné co mohlo být diskutabilní, zda připojení tohoto novodobého doplňku bylo k starobylému orloji dosti citlivé. Dnes ciferníky večer a v noci nesvítí a je to tak lépe, píše Zdeněk Horský v knize "Pražský orloj".
Situace se trochu změnila. Na stránkách praha.eu jsme se 25.2.2008 dočetli, že "Zatímco se instalovaly sochy na orloj, pracovníci magistrátu vyměňovali žárovky u postranních ciferníků, které jsou z leptaného skla. „Žárovky, které ciferníky podsvěcují, už nebyly funkční. Protože má ale klíč jen orlojník pan Zámečník, počkali jsme na instalaci soch, abychom mohli osvětlení zprovoznit,“ wq=
řekl energetik hospodářské správy magistrátu Jiří Ježek. Ciferníky budou svítit denně od 16 do 8 hodin."
Vnější osvětlení klasických ciferníků
Klasické neprůhledné ciferníky věžních hodin se osvětlují třemi způsoby - osvětluje se celá věž reflektory na zemi nebo na sloupech, reflektory osazenými na tyčích pod ciferníky a reflektory na tyčích nad ciferníky, případně vedle ciferníků. Nejlepší bývá varianta první, reflektory nehyzdí věž ani ciferníky. Nejhorší je zpravidla varianta druhá, protože jednak se světlo odrazí od ciferníků (především od zlata, pokud jsou zlaceny) a není na ciferník dobře vidět (to může být i problém první varianty), za druhé pak ruší pohled na vlastní ciferník. Reflektory nad ciferníky jsou mnohem vhodnější, i když někdy vypadají jako nehezká tykadla na věži. Trochu odstrašující ukázka toho, jak se nejprve restaurovaly věžní hodiny na Jezuitské koleji v Kutné Hoře a pak se dodatečně namontovalo obludoosvětlení, je na obrázku vpravo. I zde, jako ostatně u všech vnějších osvětlovacích těles, vzniká problém s výměnou osvětlovací zářivky.
V knize "Brat Wawrzyneeiec Poswapiňski, Zegarmistrzostwo - czešč 5 - Zegary wiežove " jsem se dočetl ještě o dalších dvou možnostech vnějšího osvětlení. Jednak žárovkou svítící podél ručičkového hřídele zevnitř stroje na spodní stranu ručiček, od kterých se světlo odráželo zpět na ciferník. Tento systém ponechával světelný zdroj uvnitř věže dostupný případným opravám, a přesto osvětloval hodiny zvenčí. Druhý způsob byl ještě kurióznější. Hodiny se osvětlovaly ze středu ciferníku. Elektrické světlo bylo upevněno na tyči, která procházela středem ručičkového ústrojí. Dost velká komplikace. Obě tyto metody se příliš neosvědčily.
Vnitřní osvětlení - průsvitný ciferník
Kromě
již zmíněných průhledných
nebo průsvitných ciferníků na Big Ben či na Staroměstské radnici, ukážeme
ještě štítové hodiny původně umístěné na hlavní budově Textilany
Liberec.
(Textilní tovární impérium založil
v Liberci Johann Liebieg. Všechny
německé textilní firmy byly nejprve v roce 1945 konfiskovány a
o rok
později znárodněny. V letech 2003 až 2004 byl celý areál
Textilany
zbourán. )
Zpět k hodinám. Jedná se o elektrické podružné hodiny Siemens - Halske, 30. léta 20. stol., malba a nástřik na skle, prosvětleno systémem Siemens - Schuckert. Na obrázcích je vidět ciferník a ručičky ( hliník, mosaz, litina), detail číslic, podružný hodinový stroj a detail a držáky žárovek.
I v domácnostech v nedávné době (cca 1890) sloužily svítící hodiny. Jako zdroj světla se používala svíčka. Na snímcích dole jsou stolní, kyvadlové hodiny s otáčivým průsvitným ciferníkem za pevnou ručičkou. Stroj v dolní části podstavce, hodinová hřídel protažena vzhůru a zakončena držákem kruhového skleněného ciferníku. Výška je 22 cm, průměr skleněné koule asi 9,5 cm. Zajímavé je provedení kyvadla, které kývá kolmo ke stroji. Protože není minutová ručička, není ani střídné kolo.
Hodiny jsou velmi dekorativní, neobvyklé a na první pohled zaujmou. Majitel říká, že večer, po rozsvícení svíčky je to prostě nádhera. To mu jistě věříme.
Další způsoby osvětlení
Osvětlení hodin můžeme dělit i podle způsobu, jak se osvětlení ovládá:
Se svítícími hodinami se setkáme i na dalších místech značně netradičních. Citujme z "Ilustrovaného přehledu hodinového" firmy Max Böhnel z roku 1911:
Noční hodiny
naleznou často uplatnění v dětských pokojících. Jsou tu proto, aby se děti nebáli tmy. Když si prohlížím některé nové výrobky dětských svítících hodin, trochu se bojím, aby se děti nebáli právě jich. Jedny přijatelnější na obrázku vpravo.
Autohodiny
Nesmíme opominout ještě jednu velkou oblast svítících hodin. Svítící hodiny v autech. Obvykle jde o poměrně robustní kvalitní hodiny, které musí snášet otřesy za jízdy. Protože bývají pevně zabudovány mají odlišný systém natahování a seřizování ručiček. Pomocí žároviček pro palubní napětí 12 respektive 24 V je ciferník decentně osvětlován. Často lze intenzitu osvětlení plynule nastavit. Pokud zařadíte autohodiny do své sbírky, zkuste zajistit i osvětlení. Pro úsporu elektrické energie můžete, u starších autohodin poněkud nestylově, použít svítící diody a potřebných 12 voltů brát třeba z počítače. LEDky do parkovaček či interiérového osvětlení auta lze koupit celkem levně. Elektricky osvětlené hodiny z autobusu působí v přítmí obýváku docela pěkně.
Autohodiny se objevují nejčastěji v nebo na palubní desce. Někdy se ale zatoulají třeba do zpětného zrcátka. I ty mohou být osvětlené. Jeden veteránský exemplář je na dalších obrázcích.
Teď z jiného soudku. Nemusí jít jen o svítící hodiny. Může jít naopak o tikající světlo. Vlevo zajímavá art deco lampa s budíkem. V noci alespoň víme kolik je a můžeme více na budík vrčet.Naše sbírky také obohatil anglický synchronní svítící budík METAMEC. Spojení hodin ze sítě napájených a řízených s osvětlením je již docela logické. Více zde.
A na závěr něco pro oko.
Francouzské stolní hodiny Art Deco s lampičkou.
Hnědý odstín kouřového skla krásně ladí se záměrem svítících hodin.
40 x 20 cm Klikněte, ať si je pořádně prohlédnete.