V historických částech měst jsou oblíbené hospůdky, které uspořádáním svého interiéru navozují starobylou, někdy až středověkou atmosféru. Atmosféru klidu. Atmosféru, ve které jako bychom vnímali ubíhající čas. Napomáhá tomu i materiál - dřevěný "starobylý" nábytek, ozdobně kovaná zábradlí a lustry. A hodiny.
V pražské restauraci U Špirků (viz web restaurace ) je tento pocit ubíhajícího času ještě umocněn či zvýrazněn nezvyklou výzdobou. Dominantou interiéru jsou totiž velké netradiční hodiny. Také ony se tváří "starobyle". Vypadají jako skeletové věžní hodiny. I když ukazují čas, jsou vlastně spíše kinetickou plastikou. Ačkoliv, podle sdělení majitele, by prý po malých úpravách byly i schopny samostatného mechanického chodu. No, spíše pochybuji o pravdivosti této informace.
Elektricky poháněná kinetická plastika sice hodiny jen simuluje, ale ručičky správný čas v klidovém stavu ukazují. To by však bylo málo akční, tak každou minutu je proveden rituál posunu ručiček. Minutová ručička se nejprve několikrát posune dopředu a dozadu, aby se vrátila do původní polohy a pak již hrdě pokročila na následující minutu.
Občas se také za skřípotu roztočí některá kola a převíjí se řetěz se závažími. K tomu se majestátně houpe opět elektricky poháněné kyvadlo a otáčí se stylizované krokové kolo. Vlastní řídící elektronika a motory jsou ukryty v kovových válcích patrných na pravém obrázku.
Obecně se na tomto serveru vyjadřuji kritiky k přestavbám historických strojů pomocí elektroniky. Zde je situace jiná. Zde vzniklo zdařilé samostatné dílo dobře sladěné s celým interiérem.
Po čase jsem restauraci znovu navštívil a ukázalo se, že ve stejném styly byly výzdoba doplněna o lustry a další hodiny. Hodiny vlevo jsou obzvláště vypečené. Pohyblivé rameno nese zdroj světla. Stínem svislé tyčky hodiny ukazují čas podobně jako je tomu u hodin slunečních. Hodiny vpravo je další "mechanická" fantazie. Docela by se hodily do našeho Hodinária. Škoda, že autora se nám stále nepodařilo vypátrat.
