Další
velký exponát Hodinária pochází z evangelického
kostela v Podmoklech. V německých pramenech je kostel uváděn
jako evangelische Christuskirche.
Kostel byl vybudován zásluhou podnikatele Franze Jordana, který také
založil v Podmoklech čokoládovnu (na jejíž tradici později navázala
známá Diana), podle plánů drážďanského architekta
G. L. Moeckela.
Kostel se pyšní tím, že na zdejší varhany v roce 1923 hrál
Albert Schweitzer.
Malá osada Podmokly, ležící na druhém břehu Labe proti Děčínu, se začala rozrůstat v polovině 19.stol. v souvislosti s rozvíjejícím se průmyslem v této lokalitě. Pro potřeby protestantského obyvatelstva, které bylo v této obci početně zastoupeno, byl na Teplické ulici postaven evangelický kostel s vysokou špičatou věží. Do kostela, jenž byl dostavěn v roce 1884, byly téhož roku zakoupeny věžní hodiny od firmy Julius Hiemann ze saského Lipska.
Hodinový
stroj je uložen v litinovém rámu. Grahamův krok je řízen kyvadlem,
zavěšeným na ocelové planžetě. Téměř dvoumetrová kyvadlová tyč je
dřevěná, na konci osazená těžkou litinovou čočkou. Bití je čtvrťové,
stroj odbíjí jednotlivé čtvrtě, v celou hodinu se odjistí
odbíjení
příslušného počtu hodin. Plynulost odbíjení regulují dva plechové
větrníky. 
Energii dodávají tři těžká litinová závaží, zavěšená na ocelových lanech. Závaží bylo nutno ručně klikou vytahovat každý den přes hnací bubny.
Hodiny sloužily na věži až do osmdesátých let minulého století, kdy byly pro časté poruchy odstaveny a posléze nahrazeny moderním strojem, elektronicky řízeným.
K hodinám se dochovaly dvě zajímavé zprávy, jedna pochází od studentů Jiřího Payna a Miroslava Čaška, kteří v létě roku 1977 stroj opravovali. Druhou sepsal tehdejší pražský orlojník pan Zámečník, který posuzoval stav hodin a doporučil jejich výměnu.
Nepotřebný stroj, o který nejevilo zájem ani místní muzeum, byl zakoupen členy občanského sdružení "Virtuální muzeum hodin o.s.". Po vyčištění a nezbytných opravách byl stroj zapůjčen pro potřeby nově vznikajícího „Věžního muzejíčka“ ve věži v Soběslavi a později opět převezen do Hodinária v Děčíně. To se ovšem "sdružení" jmenovalo již Český spolek horologický.
Stroj je vystaven na kovovém podstavci, který omožňuje předvést stroj v několikahodinovém provozu. Rovněž pro předvedení funkce je stroj doplněn neautentickými cimbály. Kdo v jejich odbíjení uslyší přijíždějící vlak, nebude daleko od pravdy.
