Zvonařství, řemeslo které si svou technologii uchovalo více jak 1000 let. Princip výroby je stále stejný jako ve středověku. Moderní technologie napomáhají pouze při manipulací s těžkými břemeny a během tavby zvonového bronzu. Ve zvonařském umění stále platí, že zkušenosti a intuice jsou stále více než teorie.
Prvním krokem výroby je narýsování výkresu žebra budoucího zvonu. Žebrem rozumíme svislý řez tělem zvonu. Vnitřní a vnější křivka zvonu není stejná a žádné místo v profilu také není stejně silné. Rozložením hmoty v profilu je dán tón zvonu, nikoliv materiálem, ten je vždy neměnný. Výkresy zvonů jsou tajemstvím každé zvonařské dílny a dědí se z otce na syna. Podle výkresu jsou zhotoveny šablony pro vnitřní a vnější stěnu zvonu, které se připevní k šablonovací stolici.
Druhý krok se již děje přímo na šablonovací stolici, kde je vystavěn základ pro jádro z nepálených cihel (vepřovic) a to za pomocí šablony, kterou kontrolujeme přibližný tvar. Po dokonalém vyschnutí je na základ jádra nanesena hlína s přídavkem obilných plev, koňských žíní, popela a grafitu. Hlína je hlazena šabnolou pro přibližný tvar jádra. Opět po vyschnutí je nanesena poslední jemná vrstva hlíny pro jádro zvonu, která povrch jádra dokonale vyhladí. Jádro vytvoří dutinu zvonu.
Třetí krok je vytvoření falešného zvonu, tedy jeho přesného modelu (košile) s voskovou výzdobou. Na povrch jádra je naneseno vepřové sádlo a to pro budoucí oddělení jádra od falešného zvonu, poté je nanesena silnější vrstva hlíny, která se opět rovná šablonou pro vnější tvar zvonu. Tento proces se opakuje dokud není vytvořen hliněný zvon. Po vysušení je na hliněný zvon nažehlen včelí vosk s parafínem a pryskyřicí, kdy roztavená směs je nalévána na hliněný zvon a horkou šablonou je hlazena do přesného tvaru budoucího zvonu. Na tento voskový povrch je umístěna reliéfní výzdoba, která je také z včelího vosku. Reliéfy jsou buď odlévány do forem nebo modelovány přímo z vosku a stávájí se tak originály. Zbývá pouze nasazení voskové koruny s vtokovým a výfukovým systémem.
Čtvrtý krok spočívá v tvorbě hliněného pláště, do kterého se otiskne zvon s reliéfní výzdobou a získá se tak negativní otisk zvonu. Plášť vzniká postupným nanášením zprvu jemné hlíny rozmíchané v pivě a příměsí koňských žíní, plev, popela, grafitu a vody. První vrstvy se nanášejí štětcem, pro získání jemného detailu, poté pouze rukou. Mezi vrstvy jsou vloženy dráty pro zpevnění pláště a také kruh s oky pro budoucí manipulaci s pláštěm. Tloušťka pláště je dvojnásobek až trojnásobek síly zvonu v jeho nejsilnější části.
Pátý krok je výpal hliněné formy ohněm, kdy je celá forma zahřáta na cca 800 stupnů Celsia. Při výpalu dojde k roztavení vosku a sádla a jejich shoření. Na těchto místech vznikly negativní otisky výzdoby a koruny pro zavěšení zvonu. Po vychladnutí se forma rozebere a to tak, že plášť se vyzvedne od jádra a falešného zvonu. Falešný zvon je vyjmut, protože funkci modelu splnil. Poté je zapěchován otvor vzniklý po šablonovací tyči, forma se vyčistí a je opět složena zpět. Složením vznikne mezi jádrem a pláštěm dutina, do které je nalit roztavený zvonařský bronz. Forma musí být zapěchována do hlíny proti puknutí a vztlaku, který působí na formu při lití.
Šestý krok je samotná tavba a odlévání nového zvonu. Tavení probíhá v různých typech pecí např. plynové, eletrické, koksové. Nejdříve je natavena čistá měď po roztavení mědi je vsazen cín a promíchán s mědí. Poté je slitina odplyněna a to zejména kvůli vodíku, který je ve slitině rozpuštěn a při tuhnutí by mohl způsobit bubliny na povrchu zvonu. Následuje odlévání při teplotě cca 1100 stupnů Celsia. Složení slitiny činí 78% mědi a 22% cínu. Je to krátký okamžik kdy je zpečetěna několika týdenní práce na formě.
Sedmým krokem je chladnutí zvonu a to podle velikosti. Malý zvon chladne několik dní, velký tunový a více kilový zvon chladne měsíc a déle. Po výchladu je forma rozbita a zvon vyjmut. Následuje cizelování povrchu, výroba srdce kováním a zhotovení závěsného zařízení. Zbývá zvon vyzdvihnout do věže, namontovat a poprvé zazvonit.
Sepsal Michal Votruba
a- železný podstavec, b- vyzděné jádro, c- zámek na známce jádra,
d- dutina pro roztavený kov, e- plášť formy, f- železné třmeny pro manipulaci,
g-forma pro korunu, h- výfuk, i-licí jamka, j-licí jáma
