Do Hodinária byl zapůjčen společně se čtvrťovým věžním strojem Prokeš z roku 1868 i mimořádný zvonící stroj ze zámku Býchory. Zvonicí stroj bylo možno nařídit zřejmě na zvonění ranní, polední a odpolední, možná pro potřeby směn v nedaleké pile. Stroj byl získán v nálezovém stavu a byl restaurován členy sdružení za vydatné pomoci pražského orlojníka Petra Skály.;
Jedná se o malý železný stroj s výškou základových desek 28 cm, šířkou 26 cm a hloubkou 12 cm. Zvonicí stroj byl poháněn jedním závažím zavěšeným na řetízku. Za tento řetízek byl zvonicí stroj také natahován ze spodního patra od hodinového stroje podobně, jako se natahují nástěnné hodiny se závažovým pohonem z této doby (např. kukačky). Zvonicí stroj zvonil zvláštní paličkou rychle po sobě jdoucími údery na hodinový cimbál. Vypouštění bylo prováděno přídavným kolem na hodinovém stroji. Kolo obsahuje jeden pevný a dva stavitelné výpustné kolíčky. Toto kolo je osazeno na Prokešově hodinovém bicím stroji a je spojeno převodem 1:2 se závěrkovým kolem hodinového bicího stoje. Otočí se tedy 1x za 24 hodin.
Stroj se zachoval téměř kompletní, chybí rohatka a matička na větrníku a matička k připevnění spouštěcí páky. Zachovalo se závaží, nikoliv řetízek. Také se nezachovala spouštěcí páka.
Zjevně je poškozen větrník (ohnuté a nalomené brzdící plochy), lehce ohnuta hřídel větrníku a naražené závěrkové kolo, takže při pohybu hází, ale nadále plní funkci. Stroj orezlý, matky nepohyblivé, nepohyblivá rohatka řetězového kola. Cca 3 bicí kolíky jsou ohnuté a nalomené.
Po odrezení a obnově nátěru je stroj připraven k namontování k cimbálu. To jsme ale stihli až v roce 2016 v Hodináriu v Děčíně.
Zvonicí stroj v původní variantě prakticky odpovídal závěrkovému bicímu stroji s pouze jedním zářezem na závěrkovém kole a s mnoha bicími kolíky. Závěrkové kolo svádí k myšlence, že stroj na jedno spuštění zastaví po jedné otáčce. Není tomu tak. Po bližším prozkoumání počtu zubů dojdeme k překvapivému závěru. Řetězové kolo má jen 56 zubů. Do něj zabírá pastorek mezilehlého kola, který má obvyklých 6 kolíků. Počet zubů tedy není celočíselně dělitelný. Na jednu otáčku závěrkového kola otočí pastorek devětkrát a ještě jednu třetinu (dva zuby). Západky proto nemohou současně zapadnout a stroj otáčí dál. Obě závěrky zapadnou až po třech otáčkách kdy se kola vrátí do původního postavení.
Zvonicí stroj tak na hlavní cimbál věže zámku Býchory díky mezeře mezi kolíky odzvoní tři série úderů. Celkem přibližně sto úderů. Hluk na pile si možná vyžadoval cca minutové zvonění. Řešení je to docela vtipné. Trochu mě to připomíná vložené kolečko na bicím stroji Pražského orloje. Tam se ale musí sejít zářezy tři. Asi bych ale nechtěl být obyvatelem zámku....
Vlivem zubu času se vylámaly některé spouštěcí kolíky a byl udělán další zářez do závěrkového kola. Zvonicí stroj v současné době zvoní podstatně méně údery.
