U většiny strojů švarcvaldích je vidět celkem jednotná koncepce. Většinou to jsou dřevěné závažové jednodenní hodiny s černoleským krokem a bicím strojem se závěrkovým kolem. Byly však i výjimky. Stroj s jiným typem bicího stroje představujeme na této stránce. Jedná se o čtvrťový bicí stroj, který používá k odbíjení kolo s kolíky různé délky. Různý počet úderů je dosažen propuštěním kratších kolíku díky posunutí odbíjecího palce. V literatuře se tento stroj označuje jako "Das Surrerwerk" nebo "Whizzing", tady snad "bzučík". Název je patrně odvozen od zvuku rozměrného brzdícího větrníku a od toho, že stroj vždy vykoná celou otáčku kola s bicími palci. Při odbíjení hodin s nízkým číslem většinou jen vrčí.
Jde o bicí stroj s možností opakování. To je zásadní rozdíl proti funkci bicího stroje, který je založen na závěrkovém kole. Toto zdokonalení se však používalo jen okrajově, neboť brzy bylo vytlačeno dnes všeobecně používaným bicím strojem s početníkem.
)
)
)
Princip odbíjení pomocí posuvného palce a různě dlouhých kolíků není vynálezem švarcvaldek. Byl již dříve používán v Itálii. První stroje s tímto systémem bití se ve Schwarzwaldu objevují přibližně od roku 1800. Jsou popsány dvě varianty. Stroj v první variantě odbíjí pouze hodiny, ve druhé odbíjí i čtvrthodiny. Zde je ukázána druhá varianta - čtvrťový stroj s odbíjením do spirál. Existují i varianty odbíjející do zvonků. Vznik stroje na obrázcích odhadujeme na období kolem roku 1830.
)
)
)
Základem bicího stroje je odbíjecí kolo s odstupňovanou délkou kolíků. U čtvrťového bicího stroje je jediné odbíjecí kolo osazeno z jedné strany čtyřmi kolíky pro čtvrtě a z druhé strany dvanácti kolíky pro odbíjení hodin. Pomocí vaček na minutovém kole (čtvrtě) a na pomocném kole (hodiny) se posouvají hřídele s odbíjecími palci tak, že narazí jen na kolíky od určité délky.
Odbíjecí kolo při každém odbíjení vykoná jednu otáčku. Například v 9,30 po spuštění bicího stroje jsou hřídele odbíjecích palců posunuty tak, že první dva kolíky čtvrťového bití projdou mimo palec. Teprve druhé dva kolíky vychýlí bicí palce a jsou odbity dva údery. Bicí kolo se točí dál. Pod palcem hodinového bití projdou 3 kolíky z 12. Stroj odbije zbylých 9 úderů.
Na levém snímku vlevo dole je za řetězovým kolem vidět kolíkové kolo. Zajímavé je i to, že u hřídele bicího palce (druhá zdola) je provedeno posuvné spojení s hřídelí bicí paličky. Hřídel bicího palce čtvrtí má menší posuv, tak není nutné to komplikovat. (U jiných strojů může být posuvné spojení rovněž použito.) O možnosti opakovaného bití svědčí i drátěná ruční spoušť (svislý drát z třetí hřídele). Třešničkou na dortu je svislé uložení větrníku, který tak může dosáhnou větších rozměrů.
Na prostředním snímku je vidět střídné kolo se spouštěcími palci. Je jich 8, neboť střídné kolo se otočí jedenkrát za dvě hodiny. Dále jsou vidět vačky na minutovém kole a na pomocném kole, na které doléhají páky posouvající hřídele palců.
Také jicí stroj má nějaké zvláštnosti. Na prvním místě zaujme různý druh pohonu u jicího a bicího stroje. Zatímco bicí stroj je poháněn klasicky řetízkem, jicí stroj má bubínek, patrně k navinutí závěsného lanka závaží. Toto uspořádání se používalo u hodin s osmidenním chodem. Protože máme k dispozici jen fotografie, nedokážeme jicí stroj blížeji určit. Nepodařilo se odhalit ani způsob natahování, respektive navíjení závěsu jicího závaží. Nicméně rozdílnost pohonů je velmi neobvyklá a viděl jsem ji jen u tohoto stroje.
Použití surrerwerku nebylo omezeno jen na "švarcwaldky". Je použit i na elektrickém bicím stroji Brilie ( decin_bici_stroje.htm ), použil ho třeba i hodinář Prošek ze Sobotky u pedlovek. Tyto pendlovky jsou na posledních snímcích.
