Fenomén věžních "muzeí"

Zdálo by se, že budovat muzeum ve věži je nápad značně pošetilý. Je jistě mnoho důvodů proč to nedělat. Ve věži většinou není dost místa, takže školní výpravy mohou jen stěží rychle probíhat celou expozici. Celoročně nelze věž provozovat bez zásadních přestaveb a ani bezbariérový přístup nelze bez nich dosáhnout. Sice nehrozí, že exponáty budou vyplaveny povodní. to však nevýhody nevyváží.

Na věž se však vystupuje zejména jako na rozhlednu. To přivádí do případné expozice i diváky, kteří by do klasického muzea nezavítali. Vystavením předmětů, které s věží souvisí podél výstupové trasy zvýšíme atraktivnost výstupu a poskytneme návštěvníkům možnost k zastavení. Dojem z vystavení předmětů i z vystavených uměleckých děl je středověkým prostorem značně umocněn. Zápisy v návštěvní knize svědčí o jejich příjemném překvapení i o tom, že jim výstup za to stál. Návštěvník nepřichází prvotně pro poučení. Je tedy vhodnější chápat prostor ve věži jako kombinaci muzea a galerie, ve které budou jednak vystaveny předměty, které do věže obvykle patří, což jsou zejména zvony a věžní hodiny, a jednak artefakty, které s tématem souvisí. Ať již jsou to nové atraktivní hodiny, nově odlité zvony, fotografie, dětské kresby, steampunkové šperky a pod.

V současné době se stále více projevuje snaha probudit a oživit historické památky. Jsou tedy  zřizována i muzea ve věžích. Genius loci středověkých věží umocňuje dojem z celé expozice a návštěvník tak rychle zapomíná na těžkosti, které s sebou výstup na věže přináší, protože zážitek je opravdu nevšední. Projekt Věžního muzejíčka v Soběslavi je projekt neobvyklý, nikoliv však zcela ojedinělý. První inspirací po nalezení starého soběslavského věžního hodinového stroje byla virtuální prohlídka Muzea zegarów wiežowych v polském Gdaňsku. Později jsme našli i jiná podobná muzea ve věžích. 

Snaha o vystavování ve věžích věcí spíše technického charakteru vychází z toho, že technické památky patří k méně využívaným aktivitám cestovního ruchu. V době, kdy klesá zájem o technické vzdělání, by vystavování technických památek s nespornou estetickou hodnotu mohlo zájem o techniku zvýšit. Mnoho dalších lidí stroje věžních hodin nezná. Jsou to pro ně neznámé mechanismy pracují někde mezi nebem zemí skryté ve věžích či za velkými ciferníky různých budov. Možná tato neznalost urychlila jejich překotné nahrazování elekonickými systémy a odsouzení starých strojů do šrotu. Naštěstí se v poslední době  stále častěji  vyskytují akce při kterých se staré stroje nejen restaurují a vystavují, ale dokonce vracejí zpět do veřejného prostoru. Starému dílu se tak vrací jeho atmosféru, jeho poetiku a posiluje se mnohostranná výpovědní schpnost starého díla. Což vytváří významný, ne-li klíčový předpoklad jeho uchování budoucím generacím".

Klasické hodinářské a zvonařské výstavní expozice.

Mechanický věžní stroj či zvon bývá součástí obvyklých muzejních expozic. Většinou však jako vedlejší a často jediný exponát tohoto druhu. Mezi muzea s rozsáhlejší sbírkou patří  NTM Praha, které má ve svých fondech patrně nejvíce věžních hodinových strojů v České republice. V nově otevřené expozici "Měření času" je jich však vystaveno jen několik. Několik věžních strojů vystavuje i Technické muzeum v Brně. Nejvíce zvonů v České republice najdeme v expozici České zvonařství (cca 150 exponátů) Národního muzea na zámku  ve Vrchotových Janovicích. 

Ze specializovaných a většinou soukromých aktivit je nutné jmenovat alespoň expozici času  Šternberk. Šlo o projekt v řádu mnoha desítek miliónů korun, které se promítly do kvalitní prezentace zapůjčených exponátů včetně internetové virtuální prohlídky. Někteří z členů našeho sdružení jsou uvedeni jako spoluautoři, ačkoliv naše účast byla spíše symbolická. Dalším neopominutelným  projektem je Dům hodin Karlštejn. I zde návštěvník najde několik věžních hodin od barokních po nové hodiny Elektročas. Nově byla otevřena expozice hodin a hodinářství v Polné. Nedaleko od Soběslavi, na zámku Brandlín je také zajímavá soukromá expozice hodin.

Ze zahraničních expozic věžních hodin jmenujme například K druhému typu muzeí, kdy se vystavují zejména stroje věžních hodin  nebo jsou tyto stroje základem expozic patří některá zahraniční muzea, např. Turmuhrenmuseum Bockenem založené v roce 1970 v prostorách továrny na věžní hodiny a slévárny zvonů JF Veule (cca 40 exponátů věžních hodin a zvonohra), muzeum Roberta Trebina v italském Usciu.  Shodou okolností existuje i nedaleké Uhrenmuseum Karlstein an der Thaya (Film). Rozsáhlou internetovou prezentací zaujme sbírka amerického restaurátora Marka Franka www.my-time-machines.net Je jen škoda, že internetové prezentaci sbírek se naše muzea až tolik nevěnují. V projektu esbirky.cz - kulturní dědictví on line je zatím jen minimum exponátů. V srpnu 2013 bylo pod heslem hodiny uvedeno jen 19 exponátů , z toho čtyři byly z Věžního muzejíčka Soběslav. 

Věžní muzea 

Nejprve provedeme jakýsi krok stranou a upozorníme na vtipné vystavení starožitného věžního stroje Howard z roku 1895. Stroj je jako velké pouliční hodiny umístěn v nové prosklené "věži" na ulici v Sietlu, USA. Stroj sám o sobě je velmi netradičně řešen. Vystavení v prosklené skříni z něj tvoří opravdovou kinetickou sochu. Je to zajímavý příklad toho, jak lze starou techniku prezentovat s minimální úpravou. 

Pro výstavní účely jsou historické věže různým způsobem upraveny. Někdy jsou razantně přestaveny, někdy jde jen o umožnění vstupu. Několik příkladů.

  Přestavba Jindřišské věže - Praha

Jde patrně o nejnákladnější projekt přestavby věže v České republice. Tato věž je razantně k novému účelu upravena. Celý projekt je multifunkční a vynaloženým nákladům odpovídá i cena vstupného (90.- Kč). Do Jindřišské věže byla vestavěna nová ocelová konstrukce, jakási věž ve věži i s výtahem. V deseti patrech je umístěna recepce a wiskerie a kavárna, tři patra galerie, wc, muzeum, patra restaurace a patro se zvonicí s funkční zvonohrou dvaceti zvonů (Manoušek) a vyhlídkou. Nezbytnou součástí projektu je web věže www.jindrisskavez.cz a na něm umístěna virtuální prohlídka. Píše se, že cílem bylo "zpřístupnit a komerčně využít 400 let starou zvonici, tak aby vyhovovala návštěvníkům 3. tisíciletí a přitom respektovala přísné  požadavky památkové péče kladené na tuto unikátní středověkou stavbu...". Jindřišská věž je příkladem mnohoúčelového nového využití věže s lehce potlačenou autenticitou a to přesto, že zejména v patrech s okny, kde jsou restaurace, bylo zařízení citlivě přizpůsobeno duchu středověku. Restaurace je pravděpodobně hlavním cílem přestavby. Projekt byl vybudován za účinné pomoci Magistrátu hl. m Prahy a mnoha dalších partnerů z řad institucí, církve, soukromých firem i jednotlivců. 

Radniční věž - Prostějov

Dalším příkladem razantně přestavěné věže je secesní věž v Prostějově. V roce 2011 město získalo dotaci z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Morava ve výši cca 6 milionů Kč na realizaci projektu s názvem Prostějov - Historie a současnost města z radniční věže. Cílem projektu je zvýšení atraktivity města  prostřednictvím zpřístupnění věže radnice a posílení cestovního ruchu a turismu ve městě. Ve vnitřních prostorách věže je umístěno několik stálých expozic vztahujících se k historii a současnosti města a k místnímu restaurovanému orloji. Současně je návštěvníkům věže umožněn výhled na město a jeho okolí z výšky cca 46 m i pomocí 4 instalovaných dalekohledů. 

Ve věži je vystaven jako exponát kovaný kyvadlový stroj s vřetenovým krokem z jiné lokality.Součástí projektu je i virtuální prohlídka věže včetně kruhových rozhledů na město. Dostupné na webu a patrně i na CD. Na obrázku vlevo statický pohled prohlídku vstupní síně věže. 

Týniště nad Orlicí

Mnohem skromněji působí projekt Spolku přátel města Týniště nad Orlicí, který má od roku 2010 v dlouhodobém užívání památku místního významu - vodárenskou věž. Věž byla 19. 6. 2010 slavnostně otevřena a v letních měsících roku 2010 v ní byla instalována expozice na téma vodárenské věže a zásobování města pitnou vodou. V první polovině roku 2011 došlo k rekonstrukci vnitřních prostor věže z dotace poskytnuté SZIF, DSO Poorlicko a Městem Týniště nad Orlicí. 9. 6. 2011 byla věž po vnitřní rekonstrukci znovu nově otevřena vernisáží výstavy POCTA TÝNIŠŤSKÝM MALÍŘŮM. Do vodárenské věže byl přestěhován restaurovaný hodinový stroj a celá expozice je stále doplňována z darů a zápůjček místních občanů.

Několik podobných "malých" projektů najdeme i u sousedů v Německu či Rakousku. Většinou jde o drobné expozice ve věžích případně v celém kostele přístupné pouze na vyžádání. Vystavené exponáty jsou většinou předměty nalezené ve věži (hodinové stroje či zvony)  nebo památky místního významu.  Příkladem může být Warendorf nebo Turmmuseum Pillichsdorf V druhém případě jde o malé věžní muzeum v 500 let staré kostelní věži farního kostela sv. Martina. Bylo založena v roce 1984 a od roku 1987 se rozšířilo o druhé podlaží věže. Po točitých schodech se dostanete do dvou místností, kde je více než 130 exponátů z oborů: geologie, prehistorie a rané historie, středověk i moderní doby. Mezi nejvýznamnější exponáty patří zrekonstruovaný předmět z vykopávek z počátku doby železné (doba halštatská, asi 650 př. nl ) a zrenovovaný barokní hodinový stroj z roku 1762. Větších věžních  muzeí zaměřených na technologii najdeme jen několik.  Na prvním místě uveďme již vzpomínaný Gdaňsk.

Muzeum Zegarów Wieżowych Gdaňsk

Rozsáhlé muzeum věžních hodin v bývalém kostele sv. Silvestra bylo založeno  v roce 1979 učitelem Wolgangem Vogtem. V současné době vystavuje asi 50 věžních hodin od 30 výrobců z let 1562 - 1933. Kurátor a majitel sbírá věžní hodiny už cca 35 let. Říká, že pokud na ně má, tak si je koupí sám a pokud jsou drahé zakoupí je Město. Město také hradí i provoz muzea.

Prakticky každý z 50 vystavených strojů je v chodu. Vystaveny jsou i některé unikáty, jako je replika orloje z roku 1529, nebo stroj s druhým nejdelším kyvadlem na světě. Kyvadlo dosahuje délky 30  m  a jeden kyv udělá zhruba za 5 sekund. Na dokreslení atmosféry jsou vystavovány i menší hodiny od hodin slunečních či ohňových včetně hodin ohlašujících poledne výstřelem z malého děla přes nástěnné a krbové hodiny.  Na našem muzejním webu vystavujeme fotogalerii  a video z této expozice. 

Chemnitz

Muzeum s podobným zájmem jako naše Hodinárium. Zajímá se zejména o věžní hodiny a o systémy školních hodin. Ve sbírce věžních hodin je věnována pozornost saským výrobcům jako jsou Zachariä (Lipsko) a Han (Zwickau). V muzeu však najdete i hodiny jiných výrobců. 

V oblasti hlavních a signálních kyvadlových hodin jsou vystaveny kromě německých i anglické a francouzské hodiny. Vystaveny jsou i  časové ústředny, píchačky a mnoho podružných hodin. Nechybí ani píchačky či časová razítka.

Waldmünchen

Malé věžní muzeum je také ve Waldmünchenu. První zmínky městě jsou z roce 1240. Dnes má 7 097 obyvatel. Je vzdálené pouze 16 km od Klenčí pod Čerchovem  (od hraničního přechodu Lísková je to cca 6 km pěšky). Ve městě se nachází kostel sv. Štěpána s věží. První zmínka o věži je kolem roku 1492. Věž byla nejprve  gotická, v 17. stol. byla přestavěna v barokním stylu. Význam věže byl „klasický“, hlásný dohlížel na okolí a ohlašoval blížící se nebezpečí – oheň, nebo nepřítele. Proto také věž patřívala městu nikoli farnosti. Hlásný byl ve věži do roku 1923. Jeho funkci mu pomáhaly plnit i zvony, které sice byly v době válek rekvírovány, ale v roce 1949 byly instalovány 4 nové zvony – všechny zasvěcené sv. Štěpánu. Původně byla zvonice v 5. patře věže,  ale nyní je z důvodu lepší slyšitelnosti zvonů v 7. patře místo původního byt hlásného.

První doložitelná zpráva o hodinách na věži je Merianova rytina z roku 1644. Ve 20. století se hodiny na věži „modernizovaly“. Mechanické hodiny byly ve věži do roku 1983. V současné době je ve věži muzeum hodin. Na jednotlivých poschodích je umístěno 16 strojů věžních hodin pocházejících z rozmezí  let 1600 – 1920. Vlastní mechanický stroj již se ve věži nepoužívá, nahradila ho elektronika s dálkovým řízením. 

Uhrenstube Aschau im Burgenland

Sbírka převážně věžních hodin, kterou shromáždil a muzeum provozuje Ing. Wolfgang Komzak. 

Zbytek věžní muzejíčka Soběslav -->  Hodinárium Děčín

Muzejíčko mělo za sebou pouhé tři roky existence. Následně byla expozice přesunuta na zámek v Děčíně, zejména pro vstřícnější přístup oficiálních míst a zásadně byla rozšířena. Z věžního muzejíčka Soběslav se stalo půdní "muzeum" s názvem Hodinárium Děčín. V Soběslavi zůstal starý soběslavský stroj. Takových v republice mnoho není. Věž stále stojí za návštěvu.

Na stránkách https://f-k-turmuhren.de/museen  
najdete mnohem širší přehled muzeí zabývajících se věžními hodinami.