Elektrifikace věžních strojů Elektrická energie se nejprve používala k vytahování závaží či k osvětlení hodin. Pravá elektrická revoluce v hodinářství začala v první čtvrtině 19. století, kdy se pomocí elektrické energie začal řídit hodinový stroj. Jeden ze tří hlavních směrů - princip řízení hodin polarizovanými impulzy se nevyhnul ani věžním hodinám. Je to poměrně stará záležitost. Patent na mechanizmus vysílání těchto impulzů získal v roce 1839 profesor mnichovské univerzity Carl August Steinheil. Klasický věžní stroj s elektrickým vypouštěním Nejjednodušším případem je použití elektrického vypouštění na klasický věžní stoj. U stroje je krok nahrazen elektrickým systémem ovládaným matičními hodinami. Soukolí věžního stroje se po vypuštění pootočí o jednu minutu případně půlminutu. Takovým případem je i tento exponát Hodinária. Podobné úpravy popisuje již Atlas věžních hodin z roku 1894. Curt Dietzschold (* 1852 in Dresden; † 5. Mai 1922 in Karlstein an der Thaya) zde uvádí několik mechanismů vypouštění mechanického věžního stroje. Výběr konstrukcí je na dalším obrázku (po kliknutí celý výkres).

V odborném časopisu Die Uhrmacherwoche z roku 1924 je příklad jiného řešení. Další informace na www.horology-mosel.de

Hodiny synchronizované polarizovanými impulzy

Na rozdíl od předchozích systémů, kdy jsou hodiny impulzy přímo řízeny, existuje systém, kdy je plně zachována schopnost chodu věžních hodin a polarizované impulzy slouží pouze k upřesnění chodu. Příkladem jsou hodiny vyrobené po roce 1900 Mäderem, Andelfingen.

Na obrázku je vidět výkres záchytu kyvadla a jeho namontování na kompletní věžní stroj. Při nepřítomnosti řídících impulzů je elektromagnetická jednotka bez mechanického záběru a hodiny jdou "normálně".

Záchyt kyvadla řízený elektronicky používá i dnes restaurátorský ateliér manželů Skálových. Ukázka použití záchytu zde.

Dnešní řešení pohonu rafií

Na úvodním obrázku je nahoře ještě vlevo vidět hřídel od motorického vytahování závaží. Postupným vývojem došlo ke sloučení silové a spouštěcí části a věžní stroj byl redukován na spouštěný motorový pohon samostatných ciferníků, případně soustavy ciferníků. Dnes jsou obvykle v cifernících namontovány autonomní motorické pohony řízené z centrální jednotky buď polarizovanými impulzy nebo úplnou časovou informací. Hlavní hodiny jsou obvykle synchronizovány radiovým vysílačem (DCF 77), satelitním přijímačem GTS signálu nebo NTP serverem. Hlavní hodiny také ovládají odbíjení elektrickými kladivy i zvonění zvonů.

To už je však jiná kapitola.