Ještě nedávno většina zaměstnanců začínala svou pracovní směnu "odpíchnutím" příchodu. Na snímku fronty zaměstnanců před píchačkami IBM v USA. Elektronické kontrolní hodiny či různé čipy se používají dodnes. Obvykle mechanické hodiny "píchačky" natiskly čas příchodu či odchodu na příslušné místo kontrolního lístku. Hodiny IBM na obrázku, zaznamenávaly čas na papírový pás podle klikou zvoleného čísla zaměstnance. Protože mnozí se s kontrolními hodinami nikdy nesetkali, začínáme v sezóně 2018 budovat novou expozici "píchaček". Expozice bude obsahovat desítky známých i neznámých kontrolních hodin pro zaměstnance, strážné nebo třeba i pro holuby, protože i zde se používají hodiny se záznamem času. Zastoupeny budou značky tuzemské i zahraniční.
Vlajkovou lodí je neobvyklý stroj
Tento typ píchaček vynalezl Alexander Dey v Glasgow v roce 1888. Používal velký číselník s rovnoměrně rozloženými sekvenčně očíslovanými otvory. Koncový ukazatel na středově otočném rameni byl vložen každým pracovníkem do příslušného očíslovaného otvoru. Tím posunul polohu centrálního papírového bubnu tak, aby vytiskl datum a čas vstupu a výstupu každého čísla na předtištěný válec papíru uvnitř krytu. Časový mechanismus byl řízen osmidenním strojem. Jiným pérovým mechanismem je nastavováno dopoledne/odpoledne a den v týdnu. Informace z tisku papírového papíru používala mzdová účtárna pro výpočet odměny každého zaměstnance na konci týdne.
Stroje se lišily v závislosti na počtu zaměstnanců, které dokázaly obsloužit. Vyráběly se varianty od 50 do 200 zaměstnanců. Čím více čísel, tím větší je tiskací buben pro navinutí formuláře a větší přední číselník.
Tento princip byl používán po několik desetiletí a modifikované verze byly vyráběny a prodávány jinými společnostmi.
Velmi důležitou hodinářskou firmu Bürk založil pan Johannes Bürk v roce 1855. Firma od počátku vyráběla nejen běžné hodiny, ale také přístroje pro zaznamenávání času všeho druhu. V roce 1900 společnost Bürk založila společnost International Time Recording Co. (ITR) u amerického výrobce hodin Bundy, který se později sloučil s International Business Machines Corporation (IBM). Od dvacátých let 20. století byl rozšířen sortiment výrobků Bürk. Zahrnoval i systémy hlavních a pomocných hodin. Společnost Bürk podala v roce 1984 návrh na konkurz a jako Bürkzeitsysteme v roce 1996 vstoupila do konkurzu. V roce 1997 vznikla společnost Bürk Mobatime GmbH, dceřiná společnost švýcarské skupiny MOBATIME. Dnes je tovární muzeum v Villingen-Schwenningen umístěno v bývalé továrně .
Naše hodiny označené jako Bürk - Bundy Original používají hodinový stroj s remontoirem. Ten umožňuje vyvozovat na krokové kolo konstantní sílu odvozenou od malého závaží, které je zvedáno v minutových intervalech pérových strojem. (Funkci remontoiru například u věžního stroje můžeme sledovat na videu.) Základní předností tohoto řešení je to, že na chod kyvadla nemají vliv proměnné odpory v silových převodech. Zajímavým vnějším projevem je to, že minutová ručička se pohybuje v minutových skocích.
U našeho exponátu se bohužel nezachoval odlitek předního kola s otvory pro vedení ovládací páky, ani tato páka. Odlitek je symbolizován plexisklem vyřezaným laserem. Po hodinářské stránce je exponát v chodu.
Tyto píchačky jsou druhým hlavním exponátem. Elektrický stroj se synchronním motorem je dílem konstruktéra ing. Roberta Michla. Více o hodinovém stroji najdete na stránce Laplace. Píchačky vznikly patrně ve firmě ČKD.
V expozici dále mimo jiné najdete značky Pragotron či Benzing. Zastoupen bude i výrobek z USA. Pokud třeba máte nějaké zajímavé píchačky, časová razítka, ponocenské či holubářské hodiny a jste ochotni je zapůjčit, rádi expozici rozšíříme.
.....Existuje několik různých způsobů k dosažení stejného cíle, kterým bylo přesné zaznamenání počtu hodin odpracovaných každým zaměstnancem. K tomu, aby kontrolní hodiny byly úspěšné, musela být jejich obsluha jednoduchá a musely být přesné a spolehlivé. To na jejich konstrukci i po hodinářské stránce kladlo vysoké nároky. První typ časového zapisovače používaného ve Velké Británii byl patentovaný a vyrobený William Llewellin (1881) a Frank Brook (1889), ale pravděpodobně nejprve vynalezl John Adams v 1855. Kontrolní hodiny měly buben rozdělený do přihrádek například po 10 minutách. Přicházející pracovník sejmul z nástěnky svůj žeton a hodil ho do otvoru v hodinách. Pověřený pracovník, zaznamenal čas příchodu podle toho, do které přihrádky žeton spadl.
Následně
byla vyvinuta řada metod automatického a přesnějšího zaznamenávání času
příchodu a odchodu každého pracovníka. Uvedeme nejdůležitější z nich.
Do této skupiny patří píchačky Bürk - Bundy Original popsané výše.
Vynalezl Willard Le Grand Bundy v USA v roce 1878. Tento stroj zaznamenal dobu příchodu a odchodu pracovníků na roli papíru vložením a otočením klíče. Klíče byly pro každého zaměstnance jednotlivě číslované 00-99. Na papírový pás poháněný hodinovým strojem se přes barvicí pásku otisklo číslo klíče spolu s datem a časem v hodinách a minutách. Během několika desetiletí bylo provedeno mnoho úprav a vylepšení tohoto úspěšného stroje a princip designu byl použit a vyráběn mnoha dalšími významnými výrobci.
Jsou
nejpoužívanější a nejúspěšnější typ kontrolních hodin. Stejná
základní konstrukce se používala již téměř století. Není omezen
počet zaměstnanců, neboť každý
pracovník má vlastní kartu, na kterou zaznamenává příchod a
odchod každý den podle data, hodiny a minuty. Karty na měsíc či na
týden byly uloženy v očíslovaných regálech přilehlých k hodinám. Tento
systém
používali i v naší republice masově rozšířené píchačky Elektročas /
Pragotron. Vynalezl je patrně Daniel M Cooper v Rochesteru v
USA v roce 1894.
Výstřižkové kontrolní hodiny pracovaly na stejném principu jako karty, ale namísto data a času, které byly na kartě vytištěny, byl na kartě udělán zářez před časem předtištěným na kartách speciálně určených pro tento stroj. První hodiny tohoto typu se objevily kolem roku 1920. Výhodou tohoto modelu bylo to, že nebylo nutné měnit papírový pás nebo barvicí pásku. Stroje měly odnímatelné podnosy pod ořezovým mechanismem, aby zachytily výstřižky, které by musely být pravidelně vyprazdňovány.
Nejrychlejší autogramy se objevuje v Chigago USA v roce 1888 a vyrábí se společností Chigago Time Register Company. Jednalo se většinou o stolní desky hodiny. Byly navrženy spíše pro kancelářské pracovníky než pro pracovníky továrních hal (pravděpodobně za předpokladu, že ne všichni manuální dělníci mohli napsat své jméno). Základním principem je hodinový stroj, který řídí mechanismus, který vytiskne datum a čas vstupu a výstupu vedle písemného podpisu. Podpis je zapsán na papír přes otvor, zatímco páka stisknutá pracovníkem posunuje role papíru pro dalšího pracovníka. Obvykle je pro leváky velmi nepříjemné! Přední výrobci vyrobili různé verze těchto přístrojů, které se liší styly a velikostí, od stěn namontovaných na přenosné typy stolů.
Jednalo se o základní, ale efektivní malé stolní zařízení, které vytisklo po stisknutí páky čas na papír. Mnoho verzí bylo patentováno na konci 19. století v USA, přičemž nejúspěšnějšími výrobci byly firmy The Accurate Time Stamp Company (1890), které se v poslední době staly firmou Standard Time (získanou společností Bundy v roce 1899) a časopisem Follett Time Recorder Společnost (1907), která ještě dnes existuje. Blick prodával razítko Follet času ve Velké Británii od roku 1917, a později na trh verzi provedenou Národním Time Recorder Company Ltd. v roce 1920.
Tento příklad byl časným vynálezem Edwarda G Watkinsa, který vyústil v založení společnosti Simplex Time Recorder Company v roce 1894. Pracovníci jednoduše stiskli přidělené číslo na přední straně stroje při začátku a ukončení práce. Stroj vyrazil díru na papír držený na velkém bubnu. Buben byl otáčen osmidenním hodinovým strojem a předtištěný papír označený časem a číslem pracovníka. To se nestalo populární metodou pravděpodobně kvůli omezení počtu pracovníků, potřeby velké papírové role a nutnosti přesně nastavit papír na bubnu.
Na tento vynález narazil autor webu workclocks, když procházel stovky patentů o píchačkách. Předpoklá, že fotografický záznamník nikdy nedosáhl výrobní etapy, ale musí to být zde uveden pro inovativní design na tu dobu (Londýn 1898).Koncept byl kombinací hodin, tiskařského mechanismu a kamery a časového razítka. Fotografie obličeje zaměstnance při zahájení a opuštění práce.
