Švarcvaldek se vyrobilo neuvěřitelně mnoho,odhaduje se, že více než milión kusů. Typické bylo použití nejdostupnějšího materiálu - dřeva. Přestože se jednalo mnohdy o lidovou výrobu v malých dílnách, základní součásti se od 18. století vyráběly průmyslově. Tím si lze vysvětlit rozmanitost schrán na jedné straně a určitou neměnnost používaných strojů na straně druhé. A právě strojům se chceme v této kapitole věnovat.
Od nejstarších dob do nedaleké minulosti měly švarcvaldky dřevěný rám stroje. Teprve současná výroba kukaček přešla na rám kovový. Pro sběratele má dřevěný rám dvě hlavní nevýhody. Bývá napaden parazity. Restaurování proto vyžaduje použití technologií používaných spíše pro opravy nábytku. Druhou nevýhodou je to, že rám špatně snáší suché prostředí "panelákových" bytů. Dochází k rozesýchání dřeva, ke zkřížení konstrukce a tím k obtížím chodu.
Vyráběné stroje se lišily velikostí rámu, velikostí kyvadla a tím jiným poměrem ozubení, dále bicím zařízením, budíkem či kukačkou. Neměnila se však základní koncepce stroje. Jicí stroj s typickým kyvadlovým černoleským krokem má pouze 3 kola hlavního soukolí (hnací kolo, mezilehlé kolo a krokové kolo). Převod na ručičky je odvozen přímo od hnacího kola. Na stejné hřídeli je nasazeno "střídné" kolo s pastorkem zabírající do hodinového i minutového kola. Výjimku tvoří pouze pérový stroj, který pro zmenšení počtu otáček pérovníku, má jedno mezilehlé kolo navíc.
V průběhu
18. a 19. století se podstatně měnila technologie výroby ozubených kol.)
Nejstarší hodiny
měly zcela dřevěná kola. Později zůstal dřevěný pouze náboj (často s
železným trnem ložiska). Lucernový pastorek měl nadále dřevěná čela.
Ozubená kola byla mosazná. Ještě později byla celá kolečka mosazná
nadále s lucernovým pastorkem. Trochu s humorem nazýváme jednotlivé
způsoby výroby převodů "doba dřevěná", "doba
polodřevěná" a "doba mosazná".
Obrázek ukazuje ve spodní části stejnou součástku - minutové kolo - ve všech zmíněných technologiích. Na obrázku jsou také hnací kolo pro šňůrový pohon a hodinová kola a krokové kolo bez hřídele.
Povšimněte si prosím,že celodřevěné ozubené kolo (1. zleva) má jeden zub plombován železnou plombou.
)
Je zajímavé, že se měnilo i umístění strojů
v rámu. Nejčastěji, z pohledu ze strany ciferníku, je jicí stroj vlevo,
bicí vpravo. Existují stroje s opačnym uspořádáním. To je i případ
uvedeného pérového stroje. Klasické uspořádání švarcvldek má
v rámu stroje za sebou. Samozřejmě vpředu jicí stroj, vzadu bicí stroj.
Na níže uvedených obrázcích je tato konstrukce rámu jak pro polodřevěná
kola, tak pro mosazná kola. Dělí je tedy od sebe přibližně
jedno století.
Defilé strojů z 19. a 20. století symbolicky zahájíme fotografií nádherných kukaček z muzea Museum of the Dutch Clock Zaanse Schans, Zaandam viz zaandam.klokkenmuseum.info. Jedná se o polodřevěné hodiny z roku 1840. Muzeum uvádí výrobu kukaček od roku 1730, nejstarší exponáty má z roku 1760.
Celodřevěné, trochu nepřesně datované, hodiny jsou zde na samostatné stránce.
) |
Polodřevěné hodiny (možná kolem roku 1825), stroje uspořádány za sebou. Bicí palička udeří zdola na rozdíl od druhého stroje, kde dopadá shora. <<<<<<<< | |
) | ||
| Polodřevěné hodiny, stroje uspořádány vedle sebe. |
) Rám s výškou 135 mm Jiná délka kyvadla znamená jiné převodové poměry ozubených kol. Přesto stroj vypadá velmi podobně. >>>>>>>> |
<<<<<<<< Asi dnes nejběžnější "škoťáky,
neboli šotské hodiny". Stroje uspořádány
vedle sebe. ) | |
| | |
| Hodiny se stroji uspořádanými za sebou, s kyvadlem umístěným za zadní deskou oddělenou od stěny distančními sloupky. Uspořádání se používalo spíše u polodřevěných hodin a označovalo se jako hodiny "štolové". Bicí stroj odbíjející jen v celou hodinu.
| ||
| Na obrázku vpravo
viditelný jen horní distanční sloupek, ostatní chybí. Pro
zavěšení potřebují hodinu dlouhou skobu. Více fotografií tohoto typu hodin po restaurování si můžete prohlédnout zde >>>>>>>> |
) |
Pérové švarcvaldky s "normálním" uspořádáním strojů. Bicí palička však dopadá shora. Možná KIENZLE, 30. léta 20. století ? <<<<<<<< | |
) | ||
| Poměrně vzácné pérové švarcvaldky se stroji stranově obrácenými.Při pohledu od ciferníku je jicí stroj vpravo, bicí vlevo. >>>>>>>> |
Pérové stroje nejsou
příliš časté. O to víc překvapí drobné variace v provedení. První padne
do oka například potřeba různých natahovacích klíčků. Některé
natahovací trny jsou 3 mm, jiné 4,5 mm. Všimněte si, že jicí
stroj je uložen na pravé straně a má jedno vložené kolo
navíc. Prohození strojů není příliš používané. U jiných
pérových strojů je uspořádání, řekněme klasické. Pozoruhodné je i to,
že osa pérovníku musela být zúžena, aby se vložené kolo
vešlo. 
Kromě větších změn se i na švarcvaldkách občas objevily a zase zanikly drobnější inovace. Na obrázku je ukázáno rovinné závěrkové kolo. Toto kolo může být vyrobeno lisováním. Na stejném obrázku je také vidět inovace upevnění vidlice kyvadla. Poloha vidlice vůči kotvě lze snáze seřídit.
Podobných rozdílů se najde na všech typech strojů mnohem víc. Liší se i bicí stroje. Používají se bicí stroje s bitím v celou hodinu i půlové bicí stroje. Palička může udeřit buď shora nebo zdola. Zdálo by se, že z hlediska dynamiky pohybu je výhodnější vést úder shora, protože síle úderu přispívá přitažlivost zemská. Přesto většina švarcvaldek používá úder zdola. Samozřejmě kromě strojů, které bijí do zvonku. Ty bijí ze strany. Zajímavé je i to, že oba pérové stroje se natahují stejným směre, kdežto závažové švarcvaldky mají závaží zavěšena na vnějších koncích řetízků. Bicí stroj se tedy točí v opačném směru. To zajisté vyvolává konstrukční úpravy jak ve spouštění stroje, tak v ovládání paličky.
Přechod
z doby dřevěné do doby mosazné neprobíhal závratným tempem. Ve sbírce
máme i hodiny Kienzle sice s mosazným strojem, ale v téměř tradičním
dřevěném "domečku". I kolečka jsou v podstatě
shodná. Kovová základová deska je vruty přišroubována k
dřevěným sloupkům. I použití vrutů je u švarcvaldek věc celkem
nevídaná. Základové desky jsou zajímavě tvarovány.
Závěrem představíme stroj s mosazným rámem (údajně ručně řezaným).Vlastní uspořádání stroje se příliš neliší od hodin s dřevěným rámem. Strojek pochází z kukaček rovněž vyrobených ve Schwarzwaldu.
