Český spolek horologický nyní buduje Hodinárium na zámku Děčín. Přesun hodinářské expozice byl vyvolán postojem soběslavské radnice. Nová expozice tak sice přišla o nejstarší exponát, získala však mnohem větší prostory a podporu vedení zámku. Následující text a ilustrující fotografie berte jako vzpomínku na několikaleté působení spolku na věži. I po odsunu hodinářské technologie na věži zůstává starý soběslavský stroj a zvonařská část. Stojí za to věž navštívit.
Bývá zvykem, že muzeum je tvořeno několika místnostmi, rozmístěnými na ploše. Ve věži je tomu trochu jinak. Zde musíte k jednotlivým částem expozice vystupovat po poněkud krkolomném schodišti. Ve většině věží je cílem návštěvníků dostat se až nahoru a obdivovat pohled do okolí. Soběslavská věž nabízí zajímavé pohledy už během cesty.
Procházet jste mohli Věžním muzejíčkem. Slovo muzejíčko má naznačovat, že nelze očekávat nějaké rozsáhlé sbírky. Exponáty ovšem byly věžní hodiny a dále zvony a technologie na jejich výrobu.
Věžní muzejíčko není obvyklý způsob, jak výstavní prostory řešit. Není však ani zcela ojedinělý. Podívejte se i na odkazy v závěru stránky a najdete více "hodinových" věží. Přesto šlo asi o jedinečný projekt v Čechách.
Ať
přicházíme, přijíždíme či připlouváme do Soběslavi odkudkoliv vždy nás
zdaleka přivítá významný symbol zdejšího kraje - soběslavská věž. Její
vysoké (68 m) štíhlé tělo ční nad okolní terén tak, aby celé údolí bylo
z ochozu jako na dlani. Patří mezi nejstarší a nejzajímavější stavby
Soběslavi. Již od svého vzniku byla pozorovatelnou, strážním místem,
malou pevností, zvonicí a také městskou klenotnicí. Již roku 1484 na ní
byly zřízeny hodiny. ...
(Volně podle knihy Petra
Lintnera - Pohledy soběslavské.)
Věž byla tedy místem pro uložení pokladů. Díky členům Českého spolku horologického také nějakou dobu byla Věžním muzejíčkem, které ukrývalo mnohé historické poklady. Muzejíčko začínalo v prvním patře v klenuté místnosti bývalé městské klenotnice nad kaplí sv. Jana Křtitele a pokračovalo směrem vzhůru. Expozice Věžního muzejíčko doprovázela 168 schodů výstupové trasy na ochoz věže. Přístup na věž provozuje Aeroklub Soběslav.
Virtuálně si můžete město prohlédnout zde.
Nález starého stroje kovaných soběslavských věžních hodin a jeho restaurování byl hlavním impulzem pro vznik Věžního muzejíčka, a to se ještě nevědělo, že je to stroj tak vzácný. Jeho některé části patrně pocházejí již z 15. století. Město Soběslav zaplatilo restaurování stroje a upravilo místnost klenotnice pro jeho vystavení. Vznikl tak základ hodinářské expozice. Další exponáty zapůjčili další instituce a členové sdružení. Po opuštění věže naším spolkem zůstal starý stroj s asi o dvě stě let mladším čtvrťovým zvonícím strojem hlavním vystaveným exponátem. V klenotnici zůstaly také tři dochované rafie, závaží a několik drobností. Gotická skříň částečně zobrazená na levé fotografii byla přemístěna do místního muzea.
I v mnoha jiných muzeích jsou vystaveny věžní hodiny. Tím je ovšem většinou míněn pouze hlavní stroj. Trochu se zapomíná na to, že více koleček věžních hodin je až v rozvodovce (obvykle na 4 strany věže) a v převodech ciferníků. V klenotnici najdete proto i rozvodové tyče a ručičkové převody.
Muzejíčko se nezaměřovalo jen na hodiny "seriózní", ale zajímalo se také o hodiny, které jsou spíše artefaktem, případně jsou nějakým způsobem zvláštní - kuriózní. Byly zde i krátkodobější drobné tematické výstavy, které představily buď určitý typ hodin, způsob výroby, produkci firmy, značky. Věžní muzejíčko Soběslav tak bylo spíše galerií i když vystavovalo historické exponáty. V expozicích byla i soudobá díla hodinářská i "hodinařinou" inspirovaná. Například steampunkové šperky z hodinových součástek, či "bláznivá" dílka jako jsou sluneční polarizační hodiny provedené ve stylu stempunkové pistole.
Nesmíme zapomínat ani na stroj Elektročas z roku 1959, který dosud řídí ručičky věže. I on je historickým exponátem, právě tak jako rumpál na úrovni ochozu věže.
K
prostorám věže a ke géniu locci místa patří ještě více
zvony. Budovaná zvonařská expozice se zaměřovala jednak na předměty
nalezené ve věži, které dokumentují trochu zašlou slávu zvonů
soběslavské věže, tak na ukázky zvonařské technologie a další získané
exponáty. V současné době je ve věži zavěšen jeden starý věžní
zvon Petr Pavel a
zvony odlité zvonařem Votrubou v roce 2012. Zejména jde o zvon Petr Vok. Po válečném
rekvírování ze tří zvonů zbyla jen
ještě jedna zavěšená hlava zvonu. Ve věži uvidíte dále zbytky
různého kování, zvonových ložisek, zařízení umožňující otáčení zvonů
nalezených v soběslavské věži. 
Zvonařem Votrubou z nedalekých Myslkovic bala postupně vytvářena i expozice zvonařské technologie. Jsou zde vystaveny formy a polotovary potřebné pro výrobu zvonu či cimbálu.
Ve věži najdeme ozubená kola i u rumpálu, který usnadňoval život hlásnému, jehož byt je na úrovni ochozu věže. V roce 2012 posloužil stařičký rumpál k vytažení zvonu Petr Vok. Prostor bytu hlásného zatím čeká na další využití.
Ke klenotnici patří i pancéřové dveře a staré zámky. Bohužel se zámky na původních gotických dveřích pobitých ručně kovaným plechem nedochovaly.
Virtuální audio procházku se Světlanou Lavičkovou v pořadu Odysea si můžete poslechnout na stránkách archivu ČRo2 - Praha - iRadio, kde si můžete pořad vyhledat nebo použít přímý odkaz na mp3 pořadu.
